tr?ev=6021745992196&cd[value]=0.00&cd[currency]=CZK&noscript=1
volejte_ico.png
 >  Města a obce  >  Vytápění  >  Kotle na štěpky a kusové dřevo

Kotle na štěpky a kusové dřevo

Jako zdroj tepla pro obec, či město,  je vhodné kotel na dřevní štěpku využít v místech, kde je dostatek suroviny (dřevní  zbytky z lesní těžby, z pil, cíleně pěstované rychle rostoucí dřeviny apod.)  na výrobu dřevní štěpky pomocí štěpkovače nebo drtiče a také tam, kde není postavena bioplynová stanice, zaveden zemní plyn a provozovatel potřebuje vyrábět tepelnou energii na vytápění objektů, ohřev užitkové vody nebo pro technologické procesy.

Kotle na dřevní štěpku se vyrábějí o větších výkonech a tak se používají jako centrální zdroje tepla pro vytápění větších objektů, komplexů budov a nebo i pro vytápění celé řady objektů v obci, či ve městě. Kotle na dřevní štěpku o výkonech ve stovkách kW jsou provozně hospodárnější než  kotle na pelety s ohledem na nižší cenu vstupního paliva.

Výkon kotlů lze regulovat, ale abychom docílili větší provozní účinnosti a kotel na štěpku mohl pracovat v optimálním režimu, doporučuje se ke kotli připojit akumulační nádrž, která je schopna pojmout přebytečnou tepelnou energii a využít ji následně k vytápění například v době náběhu otopné soustavy z režimu nočního útlumu a nebo k temperování objektů na nižší teploty.

Tepelný výkon kotle na štěpku je plynule řízen regulovaným přívodem paliva a vzduchu pomocí ventilátorové technologie a v závislosti na venkovní teplotě a požadované vnitřní teplotě. Průměrná účinnost spalování  kotlů na štěpku se pohybuje mezi 80 a 90 % (závisí na vlhkosti a kvalitě paliva a stupni vytížení kotle).

Hlavní součástí kotle na štěpku je hořák, u kotlů menších výkonů se používají hořáky horizontální, nebo hořáky s podsuvným plněním, či hořáky retortové. Další důležitou součástí kotle je rošt, jenž je u kotlů větších výkonů nejčastěji pevný nebo posuvný.

Důležité je také, aby dřevní štěpka měla minimální vlhkost a z toho vyplývající vyšší výhřevnost, než štěpka vlhká. Proto je důležité štěpku vhodně skladovat a mít možnost ji dobře provětrávat, aby neplesnivěla, či nehnila. Proces přikládání dřevní štěpky do topeniště je automatický pomocí pásového nebo šnekového dopravníku z centrálního zásobníku, nebo skladu dřevní štěpky a komfort obsluhy je srovnatelný s kotli na pelety.

Kotle na kusové dřevo se vyplatí instalovat tam, kde je v blízkosti dostatek vstupního paliva (např. kusového dřeva z lesní těžby, nebo cíleně pěstované rychle rostoucí dřeviny). Dřevo musí být dostatečně suché (do 20% vlhkosti), protože to ovlivňuje podstatnou měrou jeho výhřevnost (doporučuje se kusové dřevo nechat proschnout alespoň dva roky).

Abychom zabránili neúměrnému a nedovolenému znečišťování ovzduší stačí někdy jenom dodržovat pokyny a doporučení výrobců kotlů a správným způsobem v kotlích zatápět, používat předepsaná paliva a spalovat je tak, aby jejich vliv na poškozování životního prostředí byl minimální.

Proto je vhodné ke každému kotli na tuhá paliva nainstalovat akumulační nádrž (nebo více nádrží, pokud máme větší instalovaný výkon), která nám umožňuje provozovat kotel na optimální výkon a navíc nám zlepšuje komfort obsluhy a sníží spotřebu paliva (až o 35%).

Pokud požadujeme mít větší výkon kotelny,  doporučuje se instalovat více kotlů, abychom měli záložní zdroj, v případě poruchy či nutné údržbě kotlů a zároveň budeme moci lépe v přechodném období regulovat výkon kotelny a také pro letní provoz, kdy budeme potřebovat ohřívat jenom užitkovou vodu, bude provoz kotelny hospodárnější.

Principem spalování se kotle na dřevo (biomasu) liší od běžných kotlů na tuhá paliva. Konstrukce kotlů je navržena, tak aby docházelo při spalování paliva k pyrolytické destilaci, kdy se veškeré spalitelné složky paliva (kusové dřevo, dřevěné brikety, štěpky, pelety, piliny) zplyňují, čímž je zaručena  při spalování vysoká účinnost kotle (okolo 85 %). Spalování probíhá třístupňovým procesem v jednotlivých zónách takto:

1.     zóna   -  vysoušení a zplynování dřevní hmoty

2.     zóna - hoření dřevního plynu na trysce s přívodem předehřátého sekundárního vzduchu

3.     zóna – dohořívání v nechlazeném spalovacím prostoru

Provoz kotlů na dřevo je většinou řízen pomocí elektronického regulátoru, podle předvolby provozní teploty a programu spínacích hodin a má zpravidla plynule regulovatelný výkon v rozmezí od 40 % až do 100 %.  Elektronická regulace řídí také chod ventilátoru, který je u těchto kotlů nutný pro zajištění dostatečného množství spalovacího vzduchu hlavně při vyšších výkonech. Popel postačí vybírat jedenkrát za tři až pět dní.  U kotlů o velkých výkonech, se odpopelňování provádí v určitých intervalech automaticky a také se pomocí filtrů čistí spaliny vypouštěné do ovzduší.

Kotle se napojují na teplovodní systém s nuceným oběhem (s oběhovým teplovodním čerpadlem). Při provozu by měla být dodržována minimální teplota vratné vody 60 oC, aby se zabránilo přílišné kondenzaci a vytékání kondenzátu, který způsobuje tzv. nízkoteplotní korozi. Tomu lze zabránit, tak že do potrubního systému kotle osadíme čtyřcestný směšovač, který nám umožňuje, aby při zátopu v kotli cirkulovala topná voda pouze v okruhu mezi kotlem a směšovačem a až po patřičném ohřátí kotle (cca na 60°C) byla ohřátá topná voda potrubními rozvody vpuštěna do otopných těles.