tr?ev=6021745992196&cd[value]=0.00&cd[currency]=CZK&noscript=1
volejte_ico.png
 >  Domácnosti  >  Ventilace  >  Přirozené větrání

Přirozené větrání

Pokud nechceme mít doma nedýchatelný a koncentracemi škodlivých látek zatížený vzduch, musíme větrat. Znečišťující látky se do ovzduší v obytných budovách například uvolňují, jak z elektrospotřebičů, textilií, podlahových krytin, nátěrových hmot, z nábytku, chemických přípravků, tak také my samy produkujeme různé plyny a další znečišťující látky. Podle vědců údajně vyprodukuje člověk o hmotnosti 70 kg asi 240 kg CO2 za rok.  

Běžně se čerstvý vzduch do obytných budov přivádí otevíráním oken a dveří a nebo u uzavřených oken a dveří netěsnými spárami mezi jejich rámy a křídly. Dříve konstruovaná a méně těsná okna splňovala a někdy i překračovala předepsanou hygienickou výměnu vzduchu v obytných budovách.

Až s nárůstem cen paliv a energií se začala řešit otázka účelného a efektivního větrání budov. Je potřebné si uvědomit, že každé větrání odvádí ohřátý vzduch a dochází tak k energetickým ztrátám.

Proto se nyní vyrábějí a instalují těsná okna a dveře, aby nedocházelo k únikům tepla i v době, kdy větrat není potřebné. Z těchto důvodů, není přirozené větrání infiltrací okenními a dveřními spárami a netěsnostmi možno použít, s novými a rekonstruovanými okny a dveřmi při jejich úplném uzavření, pro trvalé větrání budov. Tato možnost je pouze při jejich neúplném uzavření zámků, v jedné ze dvou větracích poloh (tzv.mikroventilace), kdy dochází k výměně vzduchu infiltrací okenními, nebo dveřními spárami.

Negativními dopady příliš těsných oken a dveří jsou například vyšší koncentrace škodlivin ve vnitřním prostředí, nebo zvýšená vlhkost.

V současné době je požadováno, dle národní přílohy normy ČSN EN 15 665/Z1, zajištění trvalého přívodu venkovního vzduchu s minimální intenzitou větrání 0,3 h−1 v obytných prostorech (pokoje, ložnice, apod.) a kuchyních. Pro vyšší požadovanou kvalitu vnitřního vzduchu se doporučuje, v souladu s ČSN EN 15251, intenzita větrání 0,5 až 0,7 h−1. V době kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě užívány (dovolené, víkendy) lze připustit provoz s nižší intenzitou větrání 0,1 h−1 vztaženou k celkovému vnitřnímu objemu bytu/rodinného domu.

K přirozené výměně vzduchu dochází vlivem tlakového rozdílu uvnitř a vně budovy, působením větru a vlivem rozdílu teplot, jež vyvolávají termický vztlak. Zpravidla bývá vyšší teplota uvnitř budovy, než je teplota venkovní a díky rozdílným hustotám vzduchu, dochází k tlakovému rozdílu a k proudění vzduchu. Vítr, který fouká na budovu určitou rychlostí, vyvolává na straně návětrné přetlak a na straně závětrné podtlak. Rozložení tlaků v budově, kdy ve spodní části budovy je podtlak a ve vrchní části budovy je přetlak, vede k tzv.komínovému efektu proudění vzduchu.

Aby bylo přirozené větrání funkční musí být splněny výše uvedené podmínky. Z toho vyplývá, že je přirozené větrání závislé na atmosférických podmínkách.

Pokud nebudeme přirozené větrání nějakým způsobem regulovat, bude docházet zejména v zimním období, k velkým tepelným ztrátám, jež mohou převýšit úspory za elektřinu při nucené dopravě vzduchu, zejména při použití ventilátorů s plynule regulovatelnými elektronicky řízenými motory.

Mělo by se proto větrat v zimě intenzivně a krátce, aby nedocházelo k ochlazení stěn a povrchů předmětů v interiéru, což vede k energetickým ztrátám a tepelné nepohodě.

Pootevírání oken může být ovládáno elektronicky malými servomotory řízenými centrální regulací, která zajistí, aby byla okna otevírána a zavírána například v přednastaveném čase, na základě informace čidla o znečištěném vzduchu, případně zavírána při dešti, silném větru. Existují také automatické mechanické otevírače a zavírače oken.